Amur bílý - Ctenopharyngodon idella Průměrná hmotnost: 5 kg Průměrná délka:50 - 70 cm Nástrahy:  peckoviny, špenát, hlávkový salát, vodní řasy (jinak stejně jako kapr) I když se mu v některých jazycích říká kapr, vypadá spíš jako tloušť. Má protáhlé válcovité tělo se stříbrným až zlatavým odstínem a velké  šupiny. Pravděpodobnost, že dojde k jeho záměně s tlouštěm, existuje jen u malých ryb. Pokud si nejste jisti, spočítejte šupiny v postraní čáře,amur jich má 43 – 45, tloušť  56 – 61.Ploutve jsou okrouhlé, řitní i hřbetní mají po osmi paprscích. Velká tlama je velmi široká a dodává hlavě plochý vzhled.Původním domovem amura jsou velké řeky východní Číny a Ruska. Do evropských vod byl introdukován v šedesátých letech dvacátého století, aby zde omezoval růst podvodních porostů.Husté záhony měkkých porostů jsou nejpravděpodobněji místa, kde se amuři zdržují. Jako jiné druhy kaprovitých ryb se za teplého slunečního počasí slunní při hladině a v zimě se stahují do hlubších vod. Candát obecný - Stizostedion lucioperca Průměrná hmotnost:4 - 6 kg  Průměrná délka:40 - 50cm Nástrahy: menší živé a mrtvé rybky, umělé nástrahy Krásně zbarvený se zlatavými někdy stříbřitými boky a zelenočerným hřbetem je candát – dravec s proudnicovým tvarem těla – příslušník čeledi okounovitých. Přes hřbet má tmavé pruhy,  dvě hřbetní ploutve, z nichž přední je ostnatá a dokáže ji vztyčit  a jako většina sladkovodních ryb má bělavé břicho.Zvláštním rysem této ryby jsou velké oči, přizpůsobené především k vyhledávání kořisti v zakalené vodě a v noci. Oči candáta vypadají jako skleněné, protože v sítnici má vrstvu pigmentu ( tapetum lucidum), která napomáhá absorpci světla.Candát má velkou tlamu, plnou ostrých zubů, kterým se mezi rybáři příznačně říká „psí zuby“. Jimi je schopen uchopit menší rybky, které jsou hlavní candátovou kořistí.Je nepochybné, že candát, ryba žijící v hejnech, je vysoce přizpůsobivý. Daří se mu ve velkých, pomalu proudících odvodňovacích kanálech a řekách. Ale není mu dobře v rychle proudících, čistých řekách nebo v mělkých tocích,  kde je nízký obsah kyslíku. Ve stojatých vodách jej můžete najít během dne v místech, kde dno spadá do hloubky a v dírách dna, protože se vyhýbá jasnému světlu.Co dělá z candátů výjimečně výkonné lovce, je to, že se někdy shromažďují do houfů, aby přepadali malé rybky. Candáti je pronásledují, popadnou rybu zezadu (často jen za ocas) a polknou ji. Protože jiné druhy tak dobře v zkalených vodách nebo v noci nevidí, mají candáti jasnou výhodu. Požírají také červy a pijavky a rovněž malé ryby, jako jsou plotice.Candáti se obvykle vytírají mezi dubnem a červnem. Skupina se jich shromáždí nad kamenitým nebo štěrkovým dnem. Zralé jikernačky vyhloubí ve dně mísy, vypustí jeden až dva miliony jiker a pak je hlídají, dokud se nevykulí. I samci ochraňují plůdek.Po vylíhnutí se plůdek vyživuje ze žloutkového váčku a po týdnu dosahuje délky asi 6 mm. Když je žloutkový váček spotřebován, začnou se mladí candáti živit planktonem a larvami hmyzu. Jiné ryby začínají candáti požírat až ve věku tří měsíců – nebo když dosáhnou délky asi 10 cm Cejn velký - Abramis brama Průměrná hmotnost:1,40 - 1,80 kg Průměrná délka: 30 - 40 cm Délka života: 15 - 20 let Nástrahy: pšenice, konopné semínko, kukuřice, pečivo, patentky,bílí červy, kukly, hnojní žížala, Cejn žije v hejnech a může dorůst do značných velkostí. Jak jednoho zaseknete, je pravděpodobné, že jich chytnete ještě několik. Cejn velký patří mezi větší zástupce čeledi kaprovitých, kteří žijí ve sladkých vodách. Mají vysoké, z boku úzké tělo, a tak mohou snadno proplouvat rostlinstvem nebo rákosovými porosty mělčin. Dlouhá tmavá hřbetní ploutev je umístěna dost vzadu směrem k černavé, hluboce rozeklané ocasní ploutvi. Cejn má malou tlamu ve spodním postavení, která se může vysunovat, když ryba ryje v bahnitém dně při hledání potravy. Jiným charakteristickým znakem je silná vrstva slizu na povrchu těla.Malí cejni jsou stříbřití. Jak dospívají, mění se barva na tmavou zlatavě olivovou. Plně dospělí cejni mají tmavé hřbety a zelenavě bronzové boky s bílým břichem. Malí cejni se nejdříve živí řasami a planktonem a pak přecházejí na buchanky a dafnie.Dospělé ryby požírají cokoliv, co je k dispozici, včetně nejrůznější rostlinné potravy, larev hmyzu, malých rybek a bezobratlých živočichů dna.Cejna lze nalákat na rozmanité nástrahy – obilí, červy, boilies, žížaly, kukuřici a pečivo – za předpokladu, že se mu nabízejí na dně. Cejn je ryba žijící v hejnech. Hejno cejnů může sestávat ze stovek jedinců od 1,4 – 1,8 kg. Jedním z možných důvodů pro takové shlukování je ten, že slouží jako ochrana před dravci.Cejni jsou ryby stojatých vod. Lákají je mělké, zarostlé zátoky, kde se živí a sluní. Jsou však daleko přizpůsobivější, než někteří rybáři předpokládají – daří se jim i v mírně až rychle proudících řekách, ve kterých se drží těsně vedle hlavního proudu mezi kořeny stromů, v hlubokých tůních nebo při podemletých březích. Velké množství cejnů nacházíme tam, kde je velký výběr různorodé potravy. Vody s množstvím náplavů a bohatým rostlinným životem jsou výborným zdrojem potravy i úkrytů. Je v nich obvykle množství hmyzu a šneků, tedy důležitých složek výživy malých cejnů. I některé silně prochytávané vody mohou mít velké populace cejnů, protože mnoho rybářů používá velké množství návnad, a tak rybám pravidelně dodává potravu během celé sezony. Tření se obvykle odehrává na konci května nebo na začátku června, když voda dosáhne teploty 14 – 17 C. Mlíčáci si začnou vymezovat teritorium a na hlavě a těle se jim objevuje třecí vyrážka.Jikernačka naklade až 300 000 – 400 000 jiker, z nichž se podle teploty vody vykulí po 3 – 12 dnech plůdek. V teplejší vodě dozrávají jikry rychleji než ve studené. Z plůdku přežije jen malá část. V průběhu prvního roku doroste plůdek do velikosti 7,5 – 12,5 cm. Růst je pomalý. Trvá to pět až šest let, než ryba dosáhne hmotnosti kolem 1 kg, a deset let, aby to bylo 2,3 – 3,2 kg. Velké množství cejnů nacházíme tam, kde je velký výběr různorodé potravy. Vody s množstvím náplavů a bohatým rostlinným životem jsou výborným zdrojem potravy i úkrytů. Je v nich obvykle množství hmyzu a šneků, tedy důležitých složek výživy malých cejnů. I některé silně prochytávané vody mohou mít velké populace cejnů, protože mnoho rybářů používá velké množství návnad, a tak rybám pravidelně dodává potravu během celé sezony. Jelec tloušť - Leuciscus cephalus Průměrná hmotnost:0,90 - 1,40 kg Průměrná délka: 25 - 35 cm Délka života: 10 - 12 let Nástrahy: peckoviny, kukuřice, pečivo, pšenice,těsto, vodní řasy, červy, žížala, Na první pohled vypadá tloušť v mnoha ohledech jako proudník. Oba mají tmavé ocasní ploutve a šedavé nebo zelenavé hřbety. Tloušť má většinou měděně zbarvené boky, oranžovou řitní ploutev a dorůstá daleko větších rozměrů než proudník. Hřbetní ploutev tlouště je zakřivena směrem ven. Tloušti jsou všežravci, což znamená, že požírají potravu rostlinného i životného původu. V tlamě nemají tloušti zuby, ale jejich mohutné požerákové zuby uložené na spodní části hltanu, mohou rozmělnit jakoukoliv věc, která je k jídlu. To se tíká i raků, které tloušť rychle rozdrtí, navzdory jejich pevným krunýřům. Nejlepším místem pro lov tlouště je proudná voda, zejména pomaleji proudící řeky v nížinách a středních nadmořských výškách. Nedaří se jim ve vysokohorských vodách, které se spíše hodí pro pstruhy a lipany. Tloušť je nenápadná ryba, která se spoléhá na úkryt pod převislými větvemi, u vrstev náplavů, podvodními rostliny a podemletými břehy – úkryt je podstatnou součástí jeho životního prostředí. Během odpoledne se tloušti často sluní. Za jasných bezvětrných slunných dnů je můžete vidět, ale pokud se k nim budete chtít přiblížit, buďte opatrní, protože se snadno vyplaší. Zaplašíte je v případě, že se pokusíte nahodit přímo nad ně. Zkuste nahodit tak půl metru proti proudu před rybu, často to právě zabere. Protože tloušť je přizpůsobivý, může často přežít i ve stojatých vodách. Je to právě v nich, kde doroste velikosti přímo soudků. Křišťálově čisté vody propadlin hostí mnohé velké exempláře. V mělkých místech s štěrkopísčitými lavicemi je můžete najít, jak se sluní v hloubce 30 – 90 cm. Jelec tloušť se obvykle vytírá od dubna do června. Záleží to na teplotě vody. Dospělí vyplouvají proti proudu do míst, kde jsou štěrkopísčité mělčiny a třou se pouze v proudné vodě. Každá jikernačka může vypustit až 100 000 jiker na kamenité dno, rostliny nebo na náplav na dně řeky. Hejna potěru se živí mikroskopickými organismy (plankton). Jak vyrůstají, zůstávají v hejnech. I dospělé ryby se houfují. Pouze opravdu velké ryby jsou samotáři. Kapr obecný - Caprinus carpio Průměrná hmotnost: 2,50 - 4,50 kg Průměrná délka:40 - 60 cm Délka života:40 let a více Nástrahy: pšenice, těsto, kukuřice, hrách, pečivo, chléb, žížala, boilies, atd.. Kapr, rovněž chovaný jako ryba pro konzum, dosahuje velkých rozměrů, na udici tvrdě bojuje a vyzkouší vynalézavost i těch nejlepších rybářů. Pod názvem kapr se skrývá mnoho různých forem, jako je třeba divoký kapr (říční), ale i další, především šlechtěné formy, jako hladký nebo lysec. Nejčastější formou je kapr šupinatý, i když už ne všude jde o původní divokou formu. Většina kaprů má vysoké a široké tělo a hnědý hřbet. Boky se v barvě různí od tmavě hnědé a žluté u většiny hladkých, až ke zlatavému lesku divoké formy. Kapří plůdek se živí planktonem a buchankami, ale dospělý kapr je se svými citlivými vousky a tlamou, do které potravu nasává, nejlépe přizpůsoben k hledání potravy na dně. Kapři tráví většinu času rytím na dně jezer a řek. Nic, co žije v bahně, není před kaprem jisté – ať už jsou to šneci, raci, nitěnky, škeble nebo blešivci. Ovšem jak vám potvrdí každý rybář, kapři hledají potravu i ve vodním sloupci a vyplouvají pro ni až ke hladině. Ví se, že velcí kapři příležitostně sežerou i jinou rybu, i když nejsou vyslovenými dravci. Jejich chuťové a čichové buňky jsou neobyčejně citlivé, takže mohou rozlišit jednoho měkkýše od druhého. Umožňuje jim to vyhnout se nástrahám, na které byli už jednou uloveni. Snadno je lze vyplašit, buďte proto opatrní a tiší, když se blížíte k mělčí vodě. Braní potravy ovlivňuje také teplota. Pokud je voda chladnější než 14 C, berou kapři méně. Ovšem zkušení rybáři dokázali, že se dá kapr přimět, aby zabral i v zimě. Dobře provzdušněná voda – mělčiny a povrchové vrstvy vody za větrného počasí – rovněž příznivě ovlivňují braní. Jako životní prostředí má kapr nejraději stojatou vodu – jezero s bohatým rostlinstvem a množstvím živin je ideální. Ovšem kapr je neobyčejně přizpůsobivá ryba a je běžný v mnoha nížinných přehradách a řekách s pomalých až mírným prouděním a dokonce se vyskytuje i v některých rychle proudících tocích. Kapři, kteří žijí v řekách jsou štíhlejší a vypadají atletičtěji, než jejich příbuzní ze stojatých vod. Tak jako braní i tření závisí na teplotě. Kapři se vytírají pouze když teplota vystoupí na 18 – 20 C, obvykle ke konci května a na začátku června. Často se stává, že mladí kapři nemají dost času na vytvoření tukových rezerv před nástupem zimy, takže hynou. To je překážkou pro jejich zdomácnění v mnoha vodách. Ovšem kapři jsou natolik dlouhověcí, dožívají se 40 i více let, že těch několik málo, kteří dosáhnou zralosti, stačí, aby druh přežíval. Když už je voda dostatečně teplá, každá jikernačka naklade víc než milion jiker mezi rostliny na mělčinách. Jikry jsou malé, lepkavé a žlutavé a plůdek se vykulí do tří až osmi dnů, rovněž podle teploty. Plůdky několik dní spotřebovávají žloutkový váček. Pak se začnou živit drobnými vodními živočichy. Růst je rychlý, pokud je voda teplá a bohatá na potravu. Během roku může kapr dorůst až do 0,9 kg hmotnosti a stále růst podobnou rychlostí. Mnoho vod je však příliš chladných na to, aby v nich mohl kapr dosáhnout maximálních velikostí Karas obecný - Carassius carassius Průměrná hmotnost: 150 - 250 g Průměrná délka: 15 - 25 cm Délka života: 10 - 20 let Nástrahy: larvy hmyzu, pšenice, kukuřice, červi, manší žížala, těsto, konopné semínko, patentky Karas obecný je velice podobný kaprovi. Odlišuje se od něho zcela jednoznačně kratší hlavou, na které nejsou žádné vousky, jeho tělo je méně zavalité, ze stran zploštělé, tmavě hnědozeleně zbarvené s nádechem do zlatava, na kořeni ocasu má tmavou skvrnu. Jedná se asi o nejodolnější kaprovitou rybu, která snáší i velmi znečištěnou vodu s malým obsahem kyslíku, obývá převážně mělčiny zarostlé vegetací. Ve velice chladném zimním období se zahrabává do bahna, kde upadá do zimního spánku a dokáže přežít i zamrzlý v ledu. Tření probíhá v období od května do června, v hejnech na mělčinách s bohatým porostem vodní vegetace. Jikernačky kladou 150 000 až 300 000 jiker, které ulpívají na rostlinách. Živí se vodními živočichy a vodním rostlinstvem. Roste velice pomalu, až v pěti letech pohlavně dospívá a dorůstá délky okolo 10 cm. Lín obecný - Tinca tinca Průměrná hmotnost: 1,50 - 2,00 kg Průměrná délka: 30 - 40 cm Délka života: 20 let Nástrahy:pšenice, konopné semínko, kukuřice, pečivo , bílí červy, žížaly Pohled na lína poskytuje pocit určitého uspokojení. Patří do čeledi kaprovitých a barevně může být značně proměnlivý – od téměř černé po zelenou až ke světle žluté. Nejobvyklejší zbarvení je temná olivová zeleň na hřbetě a bocích a světlejší břicho. Existuje také ozdobná zlatá forma, která má někdy na hřbetě a bocích černé skvrny. Lín sbírá potravu prakticky pouze na dně a nachází ji při rytí v bahně. Při této činnosti se často uvolňují šňůry malých bublin. Ty pocházejí z dutin v bahně, které obsahují bahenní plyn a které ryba poruší, když hledá potravu. Plyn prochází přes tlamu a žábry lína. Jemné žaberní výrůstky vytvářejí charakteristické jemné bublinky velikosti špendlíkové hlavičky. Líni požírají všechny malé živočichy, které najdou na dně, ale zvlášť rádi mají patentky a jiné hmyzí larvy. Požírají i větší sousta, jako červy, šneky, škeble a dokonce i malé rybky. Potravu hledají především za soumraku a brzy zrána, někdy ale pokračují po celou noc. V zimě téměř nepřijímají potravu a po dlouhá období leží nečinně v bahně. I když se líni najdou v docela proudných řekách, nejlépe se jim daří v úživných stojatých vodách nebo pomalu tekoucích řekách a průplavech. Nenajdete je v rychle proudících vodách nebo výše položených neúživných jezerech. Naproti tomu ale snášejí neobyčejně dobře nízké koncentrace kyslíku, a tak se jim daří v mělkých rybnících, které mají nízký stav vody nebo v létě zpola vysychají. Líni se nezačnou vytírat, dokud voda nedosáhne teploty 18 C nebo víc a nezůstane na ní alespoň dva týdny. Vytírají se proto později než většina ostatních nelososovitých ryb – mezi květnem a srpnem. Každý pár se tře několik týdnů a klade shluky světlezelených jiker, které přilepuje ke stonkům vodních rostlin. Plůdek se líhne během čtyř nebo pěti dnů, ale zůstává hlavami přilepen na rostlinách, dokud nespotřebuje žloutkový váček, který má na břiše. Pak se musí plůdek vydat za potravou. Mladé rybky žijí v porostech rostlin a lze je zahlédnout nebo ulovit jen velmi zřídka, ovšem zřejmě jich velké množství uhyne v prvním roce života, pravděpodobně během zimního období. Růst je zpočátku velmi pomalý – po třech letech dosahují délky 20 – 30 cm a poprvé se vytírají nejdříve po čtyřech letech. V ideálních podmínkách dorostou po deseti letech do hmotnosti 2,3 – 2,7 kg a dožívají se až dvaceti let. Okoun říční - Perca fluviatilis Průměrná hmotnost:100 - 200 g Průměrná délka:10 - 25 cm Délka života:13 let Nástrahy: larvy hmyzu, žížala, malé rybky, umělé nástrahy Těžko zaměnitelný s kteroukoliv jinou sladkovodní rybou, napadá v mládí cokoliv, co je pro něj přiměřeně velké. Ti, kteří dorostou do větších rozměrů, už jsou daleko opatrnější. Okoun je pohledná ryba, nápadná svým vzhledem a dobře vybavená pro svůj život dravce. Jeho boky jsou olivově zelené s šesti nebo sedmi černými pruhy, které mu pomáhají k nenápadnosti mezi rostlinami a rákosovitými porosty. Ocas má poměrně malý, a tak není mimořádně rychlým plavcem, může ale křižovat vody poměrně rychle po dlouhou dobu. Okouni jsou lovci, kteří se živí dravě na jiných druzích. Potěr požírá buchanky a další drobné vodní korýše, ale rychle přechází na larvy hmyzu, jako jsou např. patentky. Pokud jsou k dispozici přiměřeně malé rybky, přecházejí okouni na převážně rybí dietu v období, kdy mají hmotnost kolem 113 g. Jakmile okoun zavede tuto dietní změnu, roste rychle. Pokud někde není kořist tohoto druhu, okoun zůstává zakrnělý a má hmotnost kolem 113 g, i když je mu sedm let. Malí okouni loví společně, číhající mezi vodními rostlinami na malé rybky. Celé hejno se pak dá do pronásledování své kořisti tak dlouho, až je příliš unavená, aby plavala dále. Okouni chytají svou kořist tak, že opakovaně chňapají zezadu a zespodu za ocas, aby jí znesnadili plavání. Pro okouna je charakteristické , že se uchopení a polykání kořisti děje vždy ocasem napřed, na rozdíl od štiky. Okouni obvykle požírají malé rybky a pro exempláře okounů o hmotnosti 0,50kg je typická kořist o hmotnosti 25 – 60 gramů. I když je to divné, vypadá to, že okouni mají v oblibě zejména lov a požírání plůdků a menších jedinců svého druhu. Okouni dávají přednost pomalu tekoucím a stojatým vodám s pořádnou zásobou malých ryb. Pro jejich způsob lovu je zásadním předpokladem dobrá viditelnost, a tak nejlépe prospívají v čistých vodách. Mohou přežít i v poměrně rychle tekoucích řekách, pokud v nich není příliš mnoho kalu. Okouny nenajdete ani ve vysoko ležících skalnatých tocích, ani v jezerech s vysokou kyselostí vody. Mladí okouni se shlukují v hejnech tvořených jedinci stejného stáří, ale s přibývajícím věkem se mění spíše v samotáře. Mlíčák okouna může být pohlavně dospělý už v 6 – 12 měsících věku, i když v této době není delší než 5 až 8 cm, zatímco jikernačky jsou jen zřídka schopné se třít dřív, než dosáhnou věku 3 let. Také obvykle dorůstají větších rozměrů. Tření probíhá od března do června, kdy jikernačky vyprodukují až 300 000 jiker v krajkovitých pruzích na rostliny, větve, kameny nebo podobné pevné předměty. Potěr se začne líhnout přibližně za týden po oplození jiker. Parma říční - Barbus bambus Průměrná hmotnost:2 - 4 kg Průměrná délka:40 - 50 cm Délka života:až 25 let Nástrahy:červi, žížala, patentky,sýr Vyskytuje se ve středních tocích řek, kde se střídají peřejné prahy s klidnějšími vodami. Setkame se s ní i v horních úsecích přehradních nádrží. Má protáhlé, válcovité tělo, v kůži pevně zapuštěné menší šupiny. Malé oči jsou posunuty vysoko k temeni. Má masité rty, rypec a čtyři silné vousky. Její tělo je hnědoměděné až zlatavé, hřbet temný s nádechem olivově zelené. Břicho nažloutlé až špinavě bílé, ploutve šedozelené, břišní a prsní naoranžovělé. U mladých jedinců a někdy u některých starších jsou na těle drobné šedivé skvrny. V posledních letech je zjevný úbytek ryb tohoto druhu. Parma není dravec, zdržuje se u dna a masitým rypcem snadno obrací i větší kameny, pod nimiž hledá zejména larvy chrostíků, pošvatek, jepic, měkkýše a další vodní bezobratlé živočichy. Do jejího jídelníčku lze zařadit i řasy a rozsívky. Aktivita v hledání potravy se u parem zvyšuje v období před bouřkou a v přikalených vodách. Velmi pomalu roste – až v osmém roce věku dosahuje 350 mm.¨ Parma se vytírá na štěrkovitém dnu v proudivých vodách - od konce května do července. Zdolávání zejména větší parmy je zážitkem, často máme dojem, že máme vázku, tak je silná „přilnavost“ parmy ke dnu. Je to bojovnice jako málokterá ryba, a určitě si vždy zaslouží svobodu Podoustev říční - Vimba vimba Průměrná hmotnost: 0,50 - 1 kg Průměrná délka: 15 - 25 cm Nástarahy: červi, žížala, patentky, pečivo, rákosník Nejčastějším domovem jsou proudivé toky většinou v dolním cejovém pásmu. Podle zkušenosti zdolává při tahu i velmi silné proudy. Lze jen litovat, že nám z našich vod mizí zřejmě z obecně známých příčin – nesnáší přílišné znečištění vod, k němuž dochází právě ve větších tocích v jejich dolním úseku. Podobá se poněkud ostroretce stěhovavé, má však trochu vyšší tělo. Hlavu má ukončenou protáhlým rypcem (proto nosák), ústa na rozdíl od ostroretky jsou obloukovitá. Na hřbetě je modrošedá nebo i nazelenalá, boky jsou matně stříbrné, ploutve břišní a prsní mírně naoranžovatělé až do červena. Břicho je stříbřitě bílé. Až v šestém roce dorůstá délky 25 cm, jen ojediněle doroste trofejní délky 40 cm a do dvou kilogramů hmotnosti. Nástraha může být rostlinného i živočišného původu. Hodně bude záležet na provnadění místa, kde hodláme lovit. V letním a podzimním období bere dobře na kuličky těsta, kolínka, kroupy, v chladnějších obdobích jsou snad lepší žížaly, patentky. Rozhodně vždy však nastražujeme drobnější sousta. Podoustev je jinak dost nedůvěřivá a plachá. Hledat ji budeme v proudech a na jejich rozhraní s mělčinami. Podobně jako plotice nebo ostroretka zabírá i v zimě. Úhoř říční - Anguilla anguilla Průměrná hmotnost: 0,50 - 1 kg Průměrná délka: 50 - 70 cm Délka života: 14 let Nástrahy: rousnice, chomáč žížal, mrtvá rybka Ačkoli mají úhoři skrývající se v hloubkách kanálů, řek a oceánů těžko pochopitelný způsob života, je jich pořád dost k ulovení. Nikdo by neměl mít problém poznat kroutícího se, hadu podobného úhoře říčního – však se mu také mezi rybáři říká „had“. Má dlouhé, slizem pokryté hadovité tělo a velkou tlamu s přečnívající dolní čelistí a mnoha malými zoubky. Ploutve se pozměnily, hřbetní a řitní tvoří souvislý pás kolem ocasu. Jen malé prsní ploutve jsou podobné prsním ploutvím „normálních“ ryb. Dospělí úhoři jsou různě velcí. Samice jsou větší než samci a dorůstají do délky přes 1 m – samci dorostou jen do poloviny této délky. Rostou pomalu a v řekách žijí až dvanáct let, než dosáhnou pohlavní zralosti a jsou připraveni k migraci (ačkoliv někteří nikdy nemigrují, pokud jsou uzavřeni ve svém sladkovodním domově). Pro mnoho rybářů představují nepříjemnost, protože jim při své snaze osvobodit se zamotávají vlasce a navíc všechno pokryjí slizem – ale pro jim věrné rybáře představují vzrušující výzvu. Úhoř je noční dravec a sběrač a při lovu kořisti používá svůj znamenitý čich a celkem dobrý zrak. Nijak si nevybírá, živí se většinou rybkami, sladkovodními korýši a šneky. V zatopených štěrkovištích a řekách úhoři ryjící na dně často poničí trdliště jiných ryb. Nejpodivuhodnější vlastností tohoto hada je jeho zvláštní životní cyklus. Ve sladké vodě se dospělý úhoř mění ze žluté barvy do stříbrné v době dosažení pohlavní zralosti. Hlava se zašpičaťuje, jak úhoř přestává přijímat potravu – ryba si ukládá do zásoby velké množství tuku, který jí vydrží během dlouhého putování – a oči se zvětšují, aby byl připraven přizpůsobit se životu v oceánu. Úhoři jsou tak připraveni na dlouhou cestu, která může trvat až tři roky. Některé úseky budou překonávat i po souši. Mimo vodu přežívají déle než většina ryb, protože uzavřou své malé žábry a dodávají jim vodu z velké žaberní dutiny (projevuje se zduřením na obou stranách hlavy). Cílem je Sargasové moře v Atlantiku poblíž Bermud. I když se ještě nikdy nechytili úhoři za tření – to je, co dělá úhoří životní cyklus tak záhadný, našli se v této oblasti velmi mladí jedinci v planktonu. Předpokládá se, že se úhoři třou ve velmi hluboké vodě (až ve 400 m). Po vytření dospělí úhoři hynou.